Hračky a hry

V tradičnímu pojetí je hra pojímána jako nevážná, iracionální činnost, která slouží pouze jako zábava. Podle mnohých psychologů je však hra nezastupitelnou složkou života, neboť slouží k začleňování jedince do společnosti. Neexistuje přesné vymezení hry. Hra je hrou, pokud v ní převažují kreativní prvky, tedy rozvíjení zúčastněných osobností a jejich společenských vztahů.

Herní činnost nepatří obvykle svou povahou k pracovnímu nasazení člověka, ale k volnočasovým aktivitám. Touha po hře je ve člověku, zvláště dítěti, vyvolávána zvědavostí a elánem. Vývojová psychologie považuje hru za hlavní hnací sílu hledání sebe sama v raném dětství a při pozdější socializaci člověka, zvláště při seznamování. Člověk začíná poznávat, prozkoumávat a reflektovat svět nejprve v dětské hře.

Hry jsou nejčastěji společné či společenské. Lze je rozdělit na: pohybové hry (hry s míčem, koulí, kuželkami, lov atd.), klidové hry, které slouží vytříbení pozornosti a schopnosti pozorování či k činnosti ducha (karetní hry, deskové hry a hry společenské či seznamovací), počítačové hry (simulují reálná i nereálná prostředí).

Činnost člověka není hrou, pokud je vynucená nebo účelově vázaná, nemůže být spojená s plněním povinnosti, nějaké potřeby, návykovým uspokojením, odstraňováním škod nebo ochrany před bolestí.